V KLIDU I V NEJVĚTŠÍM NEKLIDU...

 

Tento prostor a klub je pro lidi, kteří o sobě někdy pochybují a nejsou si sebou jistí. Stvořil jsem ho vlastně pro sebe, protože jsem si sám nebyl sebou jistý a pochyboval jsem o sobě, o své práci a tvorbě. Natolik, že jsem na pár let se vším praštil a rozhodl jsem se, že dokud nenajdu "pořádně" své štěstí a klid, nemá to pro mě dál cenu.

Nakonec jsem uviděl (až hodně zpětně), že to co hlavně nemělo v mých očích cenu, jsem byl já sám. Jak paradoxní, učil jsem lidi od 2012 jak objevit své dary a talenty, jak je prodávat a vybudovat z nich na internetu miliónové impérium. Postavil 4 firmy, 3 prodal. Abych po pár letech prožil znovu sám na svou kůži, jak bolestivý je to proces, pokud vás opustí sebe-vědomí, začnete pochybovat a jste nejistí. Stalo se.

Tento klub je tak o tom, jak zůstat vklidu i v tom největším neklidu. Kdy celý váš člověk křičí, že je to špatně. Že vy jste špatně. To jak žijete svůj život, jak pracujete, jakých výsledků dosahujete, co o vás říkají/neříkají lidé a co o sobě říkáte/neříkáte vy sami, není prostě dost a má to být jinak. Tak to znám. Netrvá to pořád, ale když to přijde, je to nálož a ta způsobí výbuch. Výbuch, který může rozmetat to, co jste v předchozích dnech a týdnech dávali dohromady, sebe jste dávali dohromady a teď je to tady znova. Znova!!! Sakra.

Je to jako když pijete. Přijde to na vás a vy si zase dáte. Zase selžete, zase zklamete sami sebe. Zase to nedáte. A následuje obvinění, ponížení, přísnost a sami sebe srazíte na dno. Tak to taky znám. Ne vyloženě s alkoholem, ale se svými emocemi a myšlenkami ano. A vlastně je to stejné. Jste závislí a každý má tu svoji věc, svoji závislost. Která ho srazí k zemi. Svůj kryptonit, který mu vezme veškerou sílu a on prohraje. Znovu.

Skoro rok jsem chodil okolo a nemohl jsem objevit, o čem ten klub má být. Cítil jsem to, ale neuměl jsem to dát do slov. Nazval jsem ho VKLIDU. A byl o tom místě v každém z nás, které je vždy vklidu. Jenže pak mi došlo, že se obviňuji, kdykoliv nejsem vklidu, kdykoliv jsem neuspěl, udělal chybu, selhal jsem, přišla nějaká myšlenka neklidu nebo nepříjemný pocit, hned jsem sám sebe obvinil a naložil si. A to mi začala brát strašně moc sil. To sebe-ponižování a obviňování uvnitř, i když jsem směrem ven dělal, že je vše ok a jsem v pořádku. Vnitřně jsem si to nemyslel a to mě začalo zžírat.

A pak jsem šel jednou kolem výkladní skříně a tam uviděl na figuríně mikinu. A tam bylo napsáno: HRAJ, JAKO BYS NIKDY NEPROHRÁL. Obrovsky se mi ulevilo. Cítil jsem lehkost a obrovskou úlevu. Ano, to je přesně to, co si přeji. Hrát, jak bych nikdy neprohrál a neměl chvíli ty myšlenky o tom, jaký jsem a nejsem, mám být a nemám být. Chtěl jsem hrát jako bych nikdy prohrát ani nemohl.

Další den jsem se tam vrátil a mikinu si koupil.

A tahle věta teď odráží i prostor tohoto intimního klubu. Půlroku běžel pro zhruba 20 lidí. Každý se stavil, jak mu to vyšlo nebo si poslechl týdenní Zoom call sám ze záznamu. Členové měli také přístup k mobilní aplikaci a úvodními kurzu Štěstí a úspěch vklidu. To vše zůstává, ale něco nového přibylo.

A to je základní esence a jádro klubu:

 

ZŮSTAT VKLIDU I V TOM NEJVĚTŠÍM NEKLIDU.

 

Je to schopnost NE DOSTAT SE DO KLIDU, ALE UZNAT SE A RESPEKTOVAT SEBE I DRUHÉ, KDYŽ VKLIDU NEJSME.

 

Ve chvílích, kdy život neběží tak, jak si myslíme, že by měl běžet nebo se dokonce děje tak, jak si myslíme, že se nemá dít. Chováme se tak, jak si myslíme, že se nemáme chovat. Druzí lidé se chovají tak, jak si myslíme, že se nemají chovat. A vůbec se nám to bortí pod rukama a my najednou nevíme co s tím a co se sebou.

A toto všechno jsem prožíval dokola bez ohledu na svou minulost, na všechny peníze které jsem vydělal, na firmy, které jsem založil, zázemí rodiny, skvělou ženu i všechno, co jsem stvořil, nic z toho nestačilo na to, aby to přebilo mé "zrovna běžící" obviňovací myšlenky, vinu, kterou jsem si dával za to, že jsem zase nejistý, zase nejsem vklidu a zase pochybuji, a nevím, co dělat dál.

Tohle střílení do vlastních řad mi přišlo až neuvěřitelné. Jak je možné, že se to děje? Jak je možné, že toto vůbec dopustím? To těch 10 osobního rozvoje k ničemu nebylo? Copak jsem zapomněl to vše, co jsem předával lidem na seminářích, koučincích apod.? Vlastně jsem tomu ani často nemohl věřit. Toto si fakt pořád myslím? Ano myslel a co více, své myšlenky jsem pak prožíval, cítil je v každé buňce těla. A kdo jste tyhle myšlenky viny, hříchu, studu, strachu, depky a sebe-obviňování někdy měl, tyhle myšlenky malosti, bezmoci a hlubokého strachu měl a cítil je, víte o čem mluvím.

Měl jsem to pořád? Ne. 95% času jsem byl vklidu. Ale těch 5% kdy ne přehlušilo hravě všechny zbylá procenta. A to mi nedalo spát.

Pamatuji se na jeden jen na Vysočině pod sprchou, kde jsem prosil Boha, že pokud to takto půjde dál, to ať tady raději dál nejsem.

 

Nevěděl jsem, co s tím. Bolelo to hodně. A východ jsem neviděl. A pak to přešlo.... Zase to přešlo a já jsem se mohl nadechnout. A pak znova, další ponor, další hloubka, další vlny emocí a bezradnosti, beznaděje. A znova. A znova. A znova. Kdy to skončí? To jsem nevěděl.

A to jsem měl kolem sebe ty nejlepší z nejlepších. Kouče, terapeuty, kamarády, podnikatele... Buď jsem si o pomoc ani neřekl, nebo jsem si řekl, ale stejně jsem se styděl říct celou pravdu, co si o sobě v pravdě myslím a jaký jsem "neschopný lůůůsr", který se tady emočně rozpadá a ještě má ambice spustit projekt VKLIDU, i když se co pár dní propadá do svých neklidů, nejistot a pochyb.

Každé to kolo mi vzalo vítr z plachet. Každé to další kolo a ponor mě začal oslabovat. Co jsem týden budoval a chtěl do toho s nadšením jít se během pár dní rozpadlo. Rozdupal jsem to, pohanil, zneuctil a našel na tom 1000 chyb, proč to nebude fungovat a že je to k ničemu a tím pádem já jsem k ničemu. Já, který učil lidi, jak se prodat a během dne vydělat milióny nejsem schopen napsat ani jeden email, abych si o sobě nemyslel, že stojí za houby a tím pádem i já.

Nevymyslel jsem si to, abych vás zaujal a pokud jste něco z toho prožili, víte, jak se občas cítím. Každopádně Alice, moje žena by vám o tom mohla povídat. Ano, pravdou je, že ke mě byl Bůh milostivý a většinu toho o čem jsem psal nemělo čas se výrazně odrazit ven, byly to především mé niterné prožitky, vnitřní procesy.

Peníze jsem měl z prodeje firem, nemusel jsem řešit práci, z projektů jsem vystoupil. Takže jsem se v podstatě full time věnoval sobě a svému vnitřnímu světu a prožíval tohle nahoru a dolů a přitom si užíval čas se ženou a komfort a bohatství života. To dole by střídáno tam nahoře občas vrcholným nadšením, blažeností, dojetím a božským spojením. Cítil jsem úžas i nirvánu, orgasmy vklidu i stavy, které se asi dají nazvat samádhí a osvícením, ale k čemu to vlastně bylo, když po extázi přišla znova prádelna a vystřízlivění. To mi hlava nebrala.

Ta opička po těchto vysokých stavech nebyla a není nic příjemného. A touha to vyřešit rostla. A roste dál. A proto jsem se rozhodl i stvořit tento kruh a klub. Protože jsem objel svět a naslouchal těm nejmoudřejším z moudřejších, četl a četl, studoval a studoval a naslouchal vnitřní moudrosti a naštěstí jsem to nikdy nevzdal. Naštěstí to se mnou Bůh nevzdal. A dnes vím, že Bůh to nikdy nevzdává a tím pádem nemusíme ani my. Stvořil jsem tento prostor, aby se vědělo o tom, že se to může dít někdy i vám, a že i tak jste v pořádku. Že se to může dít, že se to možná děje v mnoha lidech, ale nemluví se o tom.

Není to tak časté veřejné téma mluvit o vnitřních stínech, o vnitřním neúspěchu, vnitřních prohrách a pádech, a proudech myšlenek, které námi tečou a my jim uvěříme. I když jsme 1000x slyšeli, že nemáme.  Tyhle fuck-upy existují a dějí se. A slouží všechny k jedné jediné věci. Padáme, abychom se mohli zvednout. Padáme, abychom posílili svaly a mohli příště dojít dál. Padáme, abychom se naučili padat. Znova a znova a znova a každý tento prožitek nám dává nové poznání a vědomí.

Každý tento neklid, jakmile jím projdeme příště o něco více vklidu nás posílí. A ta síle se neztratí. Nemůže. Naopak. Každý neúspěch je schod k úspěchu a tak to je. Každá prohra je ve skutečnosti vítězství, ale vidět, když zrovna prohrávám je kurva těžký. A tak mám pocit, že chci nejen o tomto více veřejně mluvit a sdílet to, ale také ošetřit ten samotný proces a podpořit se a další lidi v jeho prožívání a na cestě s ním - na cestě s vlastními chybami a pochybami.

A to je můj záměr pro klub. Abychom se podpořili v tom, že můžeme jít vklidu i v tom nejhorším neklidu. Že ani ten nejhorší prožitek nevypovídá nic o nás. Že ani ten nejhorší pocit neříká nic o nás. Že nic nic z toho, co děláme nebo neděláme nebo vliv na naši skutečnou a pravou hodnotu, na to, kdo jsme. Že prohra pád a nejistota, stud a strach jsou tady, s námi, a ano a je jen na nás, jak s nimi jdeme životem, zda jako s přáteli nebo jako s protivníky. Jak jdeme životem sami se sebou, zda jako s přítelem, se kterým je fajn trávit čas, žít a tvořit a nebo s hrozným viníkem, který potřebuje opravit nebo rovnou ukřižovat, stojí za houby a vydržet s ním je strašnej opruz.

Nechť je tento prostorem místem, kde se nedostatky mění na dostatky, nebo alespoň neutralizují a dávají možnost jít dál.... bez ztráty kytičky,

Nechť je tento prostorem místem, kde se neštěstí může ukázat jako velké štěstí, nebo alespoň neutralizovat a dovolí nám jít dál.... bez ztráty kytičky,

Nechť je tento prostor místem, kde se neklid prožívá vklidu dává nám možnost potkat se znovu se sebou, se svým hlubokým přáním v našem srdci, s pravdou naší duše a jít s ní dál.... vklidu i v tom největším neklidu.

 

V klubu vás čeká...

 

A. Otevřený bazén vklidu, který vás podpoří ve chvílích neklidu.
B. Úvodní audio kurz: "Úspěch a štěstí vklidu"

C. Mobilní appka s ranní inspirací
D. Týdenní živý Zoom call/setkání, ke kterému je vždy záznam

E. Proces, kterému říkám: Metamorfóza Neklidu a Nedostatku™
F. Fajn lidmi a místem, kde posílíte svůj střed a jistotu

G: Pro muže extra ve středu od 17:00 mužský kruh online.

 

Objednávka:

3 měsíční členství VKLIDU.clubu

(Pokud cítíte, že v klubu teď máte a chcete být, ale prostě "teď tolik nemáte", napište mi na david @ vklidu.club. Cena zde nemá být překážkou pro nikoho, kdo cítí, že "vklidu" je teď to, co ho zajímá a volá.)